hero 21 | My Site 1

21 DENNÍ VÝZVA

Vítám tě u 21 denní výzvy, jež má potenciál dostat tě více do těla, do spojení s tokem života, prošlapat cestu k většímu vnímání tvé intuice a k mnohým uvědoměním, jež hned převedeme do praxe.

Tato výzva obnáší jedno - oddanost sobě sama po dobu 21 dní. Za tento cyklus projdeš možná několika chvílemi, které budou rozhodující. Chvíle, kdy se ti nebude chtít, kdy budeš mít tendenci to odložit na další a další den.

Některé dny budeš chtít přeskočit, jen aby ses nemusel/a dotknout něčeho, co je v hloubce.

Ale pokud setrváš, bude ti odměnou minimálně silnější vztah sám/sama se sebou a hrdost, že jsi vytrval/a. A to už ti nikdo nikdy nevezme.❤️

Den 1

Buď k sobě upřímný/upřímná, nemusíš odpovídat hned. Polož si tu otázku a nech ji v sobě znít. Připomínej si ji, buď s ní.

✨Netlač řeku, teče sama.

Jen vnímej sebe a to, co se rozpíná po tvém těle za pocit a co na to hlava? Jak by to pojmenovala?

Nepřemýšlej nad tím, jestli si myslíš, že to je/není reálné, bavíme se tu o nejvyšší myšlence, kterou dokážeš pro sebe mít.❤️

✨

Den 2

Ať je to tedy blízkost s partnerem, pomalý život v důvěře, že mi nic neuteče, hra s dítětem, do které se uvolňujeme, celkové uvolnění, blízký vztah se svou emocionalitou, se svým tělem, naplňování svého poslání, odvaha, pocit napojení na sebe, na svou intuici, blízký přítel, finance,..

Dám jednoduchý příklad s penězi.. často chceme vydělávat nějaký obnos peněz, anebo žít své poslání. Při představě, že je to už má realita, je to vlastně fajn pocit, ale u nějakého bodu se tělo zasekne. Třeba když bych měla být plně viděna v tom, kdo jsem. Tady se tělo rozhodně necítí bezpečně, protože nervový systém reaguje na to, co je v něm nahráno, ať už skrze naše přirozené nastavení, anebo skrze zkušenosti, kde nás někdo vysmál, ponížil, znevážil, když jsme byli sami sebou. Tady je ten bod, kde, i přesto, že bych chtěla více peněz a žít své poslání, protože mi to dává smysl a myslím i na celek, .. to není možné, protože tělo je ve stavu, kdy není schopno se otevřít pro přijetí, natož na sdílení sebe sama bez větší cenzury.

✨

Den 3

Včerejší den patřil integraci budoucnosti do TEĎ. Nešlo o manifestaci jak ji většinou interpretujeme/známe.

Nejde o vynucování reality, držení se přání za každou cenu, ani o útěk do fantazie.

Jde o posun nervového systému, vtělení pocitového stavu, rozšiřování kapacity a učení těla na novou (somatickou) zkušenost.

Nesnažíme se tedy vynutit budoucnost, pouze jsme přizvali budoucí kvalitu k sobě.

Tedy nejde pouze o představu, ale o ztělesnění.

Ve chvíli, kdy tělu ukážeme nový pocit bezpečí, uvolněnosti, radosti, svobody,.. začne se chovat a rozhodovat jinak a tím utváříme novou realitu v teď, která směřuje k vtělenému pocitu.

Tělo nám samozřejmě může dát najevo, že novou verzi ještě nepovažuje za bezpečnou a tak se mohou vynořit pocity strachu, stažení, napětí, neklidu, chvění, nepříjemna, apod.

Je to v pořádku, neboť tělo vyhodnotí jako bezpečné to, co je pro něho známé.. a známé nerovná se ve skutečnosti bezpečné.

Známé je prostě jen známé a to co pro tělo ještě není tak známé/ukotvené, vyhodnocuje přirozeně jako možnou hrozbu.

(Opět uvedu na příkladu ze včera - pokud je pro mě ´známé´ vydělávat 20tic. měs., tak i přesto, že nevycházím a mám dluhy, je to pro tělo vyhodnoceno jako bezpečné, protože je to známé a dokud mu nenastavím ´nové známé´ tak se mohu motat v tom stejném dokola - tady se dotýkáme i programů/vzorců/patternů a toho, v čem jsme vyrůstali a jak jsme ve svém základu naprogramovaní)🌀

✨

Den 4

Jednou mi, když jsem prožila vlastní smrt na ceremonii a nefungovaly mi nohy, jeden indián řekl: “když je toho na tělo moc, hýbej se, tanči” a byť mě podepírala kamarádka, abych mohla vůbec stát, neuvěřitelně mě to vrátilo do života, respektive do těla. A já si pak v běžném každodenním bytí uvědomovala, co přirozeně dělám, když mám obrovský strach a tělo se vypíná. Taky když prožívám silné emoce, anebo nějakou víc stresovou situaci, kde hlava přebírá kontrolu a dostává mě ještě hlouběji do procesu. Je skvělé s tím být, ale někdy je toho na tělo právě už opravdu moc a my potřebujeme pauzu, každý tu kapacitu máme jinde opět skrze své přirozené naprogramování. Všímala jsem si toho taky u zvířat. A víte, co přirozeně všichni děláme, pokud nejsme potlačeni?

Zvířata se otřepou a my opravdu máme tendenci se pohybovat, tančit, třepat, anebo vyklepávat taktéž. Je to funkce nervového systému, který se tímto reguluje po prožití něčeho, co více zasáhlo náš systém.🌀

(Díky práci s lidmi a jejich kódy opravdu vidím, že někdo je naprogramován velmi instinktivně a má aktivní kódy ve slezině, která je centrem strachu a instinktivně je to hluboký strach ze smrti, který promlouvá skrze jeho buňky.. tito lidé mohou prožívat situace více “vypjatě” a opravdu velmi hluboce, někdo by řekl až “hystericky”, zároveň to souvisí s naší autoritou, kterou máme každý jinou, pokud je však autorita uložena v solárním plexu, pak to celé vchází do hluboké emocionality, která může působit výbušně)🙏🏾❤️

✨

Den 5

Je potřeba vytvořit správné podmínky pro to, abychom se mohli dotknout toho, co nás přesahuje. Abychom rozšířili pole naší mysli tak, aby mohly přicházet vhledy. To vyžaduje, abychom ve svém životě rozvíjeli pocit vnitřního prostoru skrze zastavení se.

Zastavení nám pomůže získat širší perspektivu našeho života. Pak se neřítíme bez rozmyslu kupředu, ale uvědomíme si, jak náš den zapadá do širšího vzorce, což nám pomůže přijímat jej s klidem a trpělivostí. Nalezneme-li svůj vlastní přirozený a harmonický rytmus, vše kolem nás bude fungovat mnohem efektivněji. Čím více zpomalíme, tím více se život rozšíří.

Jinými slovy, čím častěji se naučíme zastavit a nadechnout se, tím více prostoru v sobě budeme cítit a o to více se naše mysl pročistí. Takto jasná mysl se může následně v průběhu dne rozhodovat jasně a beze spěchu. Technika zastavení nezahrnuje nic víc, než si všímat přirozených přestávek v životě a jednoduše si je vychutnat.

Když na chvíli ustaneme v tom, co právě děláme, začneme si více uvědomovat své okolí. Začneme si taky více uvědomovat svoje vnitřní prostředí. Můžeme jednoduše zjistit, že jsme unaveni, nebo že je naše mysl roztěkaná a náš dech je povrchní a namáhavý. Takové přestávky přirozeně vybízejí k povzdechnutí, jelikož si tělo vzpomene, že se má zhluboka nadechnout, aby uvolnilo napětí.💫

✨

Den 6

Jednou, když jsme si užívali pohodu letních dní u ohně, přijel jeden náš kamarád jehož moudrost je inspirující. Zrovna jsme spolu vedli zajímavý rozhovor, když do toho vstoupil můj syn a prosil jej, ať s ním jde hned skákat na trampolínu. Moje automatická reakce byla taková, že až dokončíme rozhovor, možná potom můžou společně jít. Ten kamarád se ale zvedl a říká něco ve smyslu: “pravděpodobně zaznělo vše co mělo, teď nás život vybízí k přerušení, děti často vycítí tento moment a začnou “otravovat”, budu to následovat”, děkuju. A šel s mým synem na trampolínu. A já si to mnohokrát připomněla ve svých kontemplacích nad tématy pauzy, zastavení a to i tohoto “nečekaného/nevítaného zastavení” a vždy to už viděla jako výzvu od života, která má svůj smysl. A ne že bych dogmaticky následovala každé přerušení, ale jsem v tyto okamžiky ve větší pozornosti a bdělosti k momentu, který přišel.♥️

Z jistého pohledu můžeme život vnímat jako něco velice hravého. Často se stává, že zrovna pracujeme na důležitém úkolu a najednou nás něco vyruší. I když nás možná rozlobí, že se přerušil náš rytmus nebo zmařely naše plány, časem se můžeme tato vyrušení naučit vidět jako dary. Každé přerušení proudění je ve skutečnosti součástí širšího proudu. Tímto způsobem nám život nabízí pauzu, kterou právě potřebujeme. Třeba, že v daném momentě nemusí být vítana. Když taková vyrušení přijmeme a následujeme energii, která nás odvrátí někam jinam, často se naučíme nebo prožijeme něco důležitého, co by se jinak nestalo. Rozpoznat zastavení jako zastavení a ne jako otravné vyrušení je důležitou součástí. Když od sebe vyrušení zaženeme, pak někdy ve skutečnosti zavíráme dveře nečekanému momentu štěstí a příznivých náhod.♥️

✨

Den 7

Dnes společně ukončujeme první týden.

A protože jsme v celém týdnu byli hodně v bdělosti, pozornosti, anebo v kontemplaci nad různými otázkami, dáme si dnes takovou nedělní uvolňovačku. Zároveň část z nás chodí každý den do práce, kde prožívá spoustu vjemů, anebo jsme maminkami kdy jsme každý den vystavovány různým situacím, kde potřebujeme zaměřovat pozornost nějakým směrem.

Dnes tedy uvolníme mentální, emocionální tělo i fyzické tělo a pustíme z něho přetlak, který tam vznikl za celý uplynulý (nejen) týden.

Tělo dává nervovému systému zpětnou vazbu, když jsme stažení, přikrčení nebo ztuhlí, náš mozek to čte jako signál nejistoty nebo ohrožení. Když se protahujeme, uvolňujeme pánev, hrudník, krk a ramena, dáváme tělu i nervovému systému signál, že jsme v bezpečí.✨

✨

Den 8

✨

Dnes se na chvíli zastav a projdi si, koho sleduješ na sociálních sítích.

I když se může zdát, že Instagram nebo jiné platformy jsou vně, někde mimo nás, náš mozek je tak nevnímá. Stejně jako když se díváme na film, naše tělo ho prožívá jako realitu, neboť není schopno rozlišit, co je pouhá fikce filmu a co je realita. Neboť ta realita není až tak reálná jak se nám zdá.:))

Pojďme si uvědomit, že to je celé je skutečně “jen” mentální hra. A proto směřuji k sociálním sítím.

Představ si, že ve svém vnitřním prostoru sedíš v kruhu se všemi těmito lidmi, jak se cítíš? Kdo ti není úplně tak blízký, od koho se chceš inspirovat a kdo je tam už “navíc”? Je v pořádku to uvidět v pravdě, neboť každý máme svou vlastní frkatelní linii, nikdy pro nás nebudou všichni, stejně tak jako my nikdy nebudeme pro všechny. Digitální prostor je stejně důležitý jako ten fyzický a dnes je ideální příležitost si ho vědomě pročistit. Pojďme vstoupit do dalšího roku o něco lehčí.🥰

Den 9

Opět nejde o to, abychom něco vynucovali, jde tu o aktivaci naši skutečné síly, která leží v břichu mezi Solar a Sacral plexem a je nám všem úplně nejpřirozenější, neboť je to síla instinktivní, která je v nás nejdéle, už od dob existenciálních.

Můžeme ji využít pro sebe - skrze vědomí si této vlastní síly, anebo být v jejím stínu vynucování, což se často projevuje i jako přílišná snaha, snaha o dokonalost, anebo tlak skrze netrpělivost. Neboť vynucování jde ruku v ruce s povrchností, což vede k znepokojení.

Jinými slovy, pojďme si tyto otázky vzít k sobě a nechejme je v nás pracovat. Věřím, že co chce být skrze ně spatřeno a přesunuto do vědomí, bude tak.

Jak říkal Karl Gustav Jung:

“Until you make the unconscious conscious, it will direct your life and you will call it fate.”

V překladu “„Dokud neučiníš nevědomé vědomým, bude to řídit tvůj život a ty tomu budeš říkat osud.“

A právě K.G.Jung pracoval též s Itingem, jeho poselstvím, které se dotýká přímo naší lidské podstaty a právě s archetypální rovinou.💫

✨

Den 11

Všechny chyby jsou červí díry. Jsou zúčtováním.

Ta cesta je tedy v přijímání celistvého sebe sama i s nedokonalostmi/chybami a pochopit, že jsou našimi průvodci.

Hrají v naší cestě obrovsky důležitou roli. Když se jimi necháme pokořit.

A v tom je důležitá pravda k sobě. I pravda od “učitelů”, protože ukazuje, že všichni jsme lidé a lidi dělají chyby. Že je to přirozená součást života.

Taky se dotýkají naší morálky, vnitřního kompasu, který v nás žije. Dokud slyšíme hlas svědomí, jsme blízko. Hlas svědomí je způsob, jakým vědomí naviguje sebe sama ve světě duality.

Takže pak je to o tom: “jsem ochotna otevřít se změně?” - “jsem ochotna nechat se tím proměnit/nechat se tím vést?”💫

Samozřejmě se nabízí říct, že chyby neexistují a to vnímám jako skutečnost a obrovskou pravdu, protože konotace, s jakou chyby vnímáme, je skutečně neexistující. Život zkrátka chyby v tomto kontextu nedělá. A proto dnes chci toto téma přizvat do tohoto pole a přeprogramovat tak trochu to nastavení, které vnímá chyby s takovou negativní konotací. Protože v takovém případě chyby existují, ale jak víme, pravda se nachází v paradoxu a tady je to paradox právě tohoto - “nemůžeme udělat chybu a přesto ji udělat můžeme”. :) Potkává se tu samozřejmě absolutní a relativní úroveň a žádná z nich není nadřazená té druhé. Je to harmonie.🫶🏼

✨

Den 12

Včera jsme tu otevřeli téma chyb, které je jedno z mých opravdu oblíbených, neboť nás vede hluboko do sebe. Sama v sobě nosím takové chyby, které jsem v životě udělala a cítím skrze ně obrovskou pokoru k životu a úctu ke všem, jichž se to dotklo. A taky velkou milost a soucit k sobě samé. Odpuštění za mě není něco, díky čemuž úplně zapomeneme na své chyby, ale to, co nám dovoluje s nimi být bez sebeposuzování.💫

✨

Den 13

Pozornost k tělu.

✨

Den 14

Minulý týden jsme neděli zasvětily protažení našeho fyzického těla, protože tento náš navigační systém si zaslouží opravdu péči.

A jelikož přes týden jsme často velmi zaměstnané ať už prací, školou, anebo dětmi, je víkend opravdu čas, kdy můžeme vstoupit do časoprostoru, jež můžeme bez výmluv využít pro sebe.

Prvně je tedy potřeba dát jako prioritu sám sebe a pečovat o sebe i kdyby to mělo být pouhých 5 minut.💫

✨

Den 15

Když se dostáváme do vědomého vztahu s myslí, můžeme ji používat k reflexi a sebeuvědomění. Srovnávání může být nástrojem pro růst, pokud se použije k tomu, abychom si uvědomili, co se v nás odehrává, jaké jsou naše stíny/strachy, přesvědčení, programy, patterny, které nás omezují, anebo vysílají omezení vůči druhým. Naše mysl je velmi silná a negativní myšlenka podporovaná vůči druhým opravdu může negativně ovlivňovat jejich život. Pokud jsme si toho vědomi, můžeme se sami rozhodnout, zda tu myšlenku podpoříme, anebo ji necháme projít.

Když však naše mysl používá nás, pak srovnávání vede k negativním důsledkům jako je kritika, sebepochybnost, obviňování sebe, anebo ostatních, cítíme se jako lepší/horší, krásnější/ošklivější, úspěšnější/neúspěšní, namísto toho, abychom se vnímali v unikátnosti jednoty, která má mnoho cest. Je to taky velmi častý důvod toho, proč neprosperujeme. Ať už vnitřně, anebo ve světě vnějším.❤️

Na nejvyšší úrovni je mysl schopná vidět v každém člověku božský paprsek, takže porovnávání je spojeno s hlubokým soucitem. Nejde o to vyhrávat v žádném smyslu, ale chápat, že každý má své jedinečné místo v celkovém plánu. Což vyústí ve formě svobody pro nás i pro druhé. Uvědomujeme si pravdu absolutní jednoty a to se stává naším hlavním zákonem, který chceme ze své božské podstaty ctít.✨

✨

Den 17

Změna ruky.

✨

Den 18

Postupně začneme vplouvat do harmonie s vyššími celky a napojovat se na sílu synchronicity. Ve všech oblastech našeho života dochází ke zlepšení. Vztahy se stávají jemnějšími a otevřenějšími. Začnou námi proudit nové kreativní energie a okolnosti vašeho života se budou utvářet stále příznivěji. Může nám připadat, jako by se stal zázrak. Ten zázrak spočívá v tom, že znovu nacházíme svůj původní dech. Nacházíme ten prchavý pocit svobody, který vnáší do všech oblastí vašeho života zážitek plynutí a lehkosti.

Místo pocitu, že se váš život skládá z oddělných částí, které jsou spolu ve sporu, vnímáte, že se nyní stává s jednoceným celkem. Cítíte se celiství a cítíte, že prosperujete.

Samozřejmě, že techniky dechu mají zase své a nejsou k ničemu, můžou skutečně být branou stejně jako dech a na cestě poznání mohou být pro mnoho z nás opravdu přelomovými.❤️

✨

Den 19

Dnešní výzvou bych nás chtěla vyzvat k něčemu, co možná úplně běžně neděláme a tím je večerní zastavení a uvědomění si toho, jaký byl náš den.

Nejde tu o to, abychom se snažily manipulovat hmotu tím, že si budeme vymýšlet “vděčnosti” za to, co máme, co jsme prožily apod. Jde o to, dívat se očima vědomí a pravdivosti k sobě.

Nemusíme se nijak hodnotit, ani tlačit do toho, abychom byly vděčné za to, za co možná v tuto chvíli nedokážeme vděčnost cítit.

Vnímám, že se někdy můžeme cítit až provinile za to, že si neužíváme tolik roli matky, partnerky, anebo že z nás nestříká neustálá vděčnost za to, že máme střechu nad hlavou.

Je mi jasné, že jsme všechny vděčné za to, co máme, ale ne vždy to dokážeme opravdu cítit a nejsme kvůli tomu špatné.

Je to podobné jako fakt, že i když okolo sebe máme přátelé a rodinu, neznamená to, že se někdy nemůžeme cítit osaměle.

Vděčnost je rozhodně velmi důležitá a obrovsky proměňuje, ale vnímám ji spíš jako stav bytí, který je sílou involuce a někdy se opravdu tak snažíme vymýšlet, za co jsme vděčni, ale jak říkám, jsou chvíle, kdy to prostě nedokážeme plně procítit a jediná cesta jak z toho ven je opět cesta skrz. Je to cesta pravdy, transparentnosti a tedy skutečné čistoty v tom, jak to mám a kdo jsem, i když to není na první pohled uhlazené, krásné a “in”. 💫

✨

Den 21

Milí, dnešní poslední den ukončuji právě donahranou nahrávkou. Je delší, ale sdělení a potrvrzení Itingu mi nešlo zkrátka zkrátit ani nijak vecpat do pár slov.

Nechť je přínosem a přinese ukotvení a dokončení cyklu.❤️

✨

ZPÁTKY K SOBĚ